Vážení diváci,

Dovolte  nám použít tento titulek k následujícím řádkům  a trochu tak napodobit název dokumentu „Hrajeme celkem ochotně „, který o našem divadelním spolku natočil režisér a dokumentarista  Martin Štoll.

A protože se obě, tedy Vlasta Bobková, v divadle zvaná Bobina, a Magda Melicharová, řadíme už k seniorkám našeho spolku, chceme s Vámi zavzpomínat celkem “Ochotně“ na ty , které jste vídali na našem jevišti, kteří Vás těšili svým hereckým uměním, nebo se technicky či jinak podíleli na naší divadelní činnosti, na ty, kteří už se na nás dívají z ochotnického nebe.

Jako oslavu JEDNOSTOPADESÁTIN Vám hodláme připomenout některé z těch skvělých lidí, aniž bychom  Vám předkládaly nějaká encyklopedická  fakta . Pojd´te  si s námi zavzpomínat !

A začneme  od  „A“.

Antoš Jaroslav st (1903-1968), Antoš Jaroslav ml. (1931-1986), Antoš Jiří (1934-2008) – otec a 2 synové.

M: „Pana Jaroslava  Antoše staršího si pamatuju už jen jako dítě. Vím , že režíroval a hlavně byl představitelem mnoha komediálních rolí . Co vím, tak hrál v prvním nastudování Lucerny  Kláska, v Talismanu, Dalskabátech,  v Těžké Barboře, v komedii Liják a  v mnoha dalších .

• 

• 

• 

B: Vím, že mu partnerkou v mnoha komediích byla  moje babička, Vlasta Havelková. Tradovalo se , že tihle dva nemohli spolu hrát v žádné tragédii, protože diváky rozesmál vždy už jen  jejich příchod na jeviště.

Co vím, tak rád vystupoval i při svatbách, narozeninách a jiných událostech se svým pověstným flašinetem.

M: No, a ten flašinet a komediální talent po něm podědil  jeho syn Jaroslav. Jarda , Jaroušek, jak jsme mu říkali. Jeho herectví bylo na výsost  lidské, vycházelo z jeho dobrosrdečnosti a na diváka působilo vždy hřejivě a mile. Já jsem  s ním hrála poprvé v Lucerně , kde po otci podědil roli Kláska. Vzpomínám, jak v té roli odnášel ze mlýna na zádech pytel s fiktivním obilím. A my, dobráci, jsme mu tam jednou dali těžký kámen a čekali v portále, co bude. Nezapomenu na ty jeho udivené oči, když pod tíhou toho pytle doslova heknul….

B: Jaroušek ztvárnil taky nepřebernou řadu rolí. Jen, co já vím, hrál v Těžké Barboře, Kalafunu ve Strakonickém dudákovi, Thukida  v Nejkrásnější válce, ševce ve hře Lumpacivagabundus a mnohé další. Zpíval i v kabaretech Hezky od  podlahy a Šantán  s červenou Lucernou.

M: Jaroušek, coby „jednoťák„ a místopředseda spolku, se i velkou měrou podílel na organizaci akcí jako byly silvestry, plesy, divadelní kluby . Jeho zásluhou se vždy dobře jedlo a pilo a našim divadelním hostům po představení vždy skvěle chutnalo. Prostě často měl na starosti to, čemu se dnes říká catering.

 B: Třetí  z „hereckého„ rodu Antošů  byl Jiří. Určitě si vzpomenete na jeho roli mlynáře z Lucerny, Jeppeho z vršku, skvěle ztvárněnou titulní roli ve hře Charleyova teta, na malíře ve Věnu slečny Laury, Pincharda ze hry Ten, kdo utře nos, Heybalida z Nejkrásnější války.

 Jirka měl vždy charakteristický a promyšlený přístup k roli. I když ji celou bravurně ovládal, trpěl vždy nervozitou a přesvědčením, že ji neumí .

M: A proto v zákulisí musel být vždy v pohotovosti otevřený scénář a nesměl ho nikdo při představení  rozptylovat, jinak byl odeslán do patřičných  míst ….

Jirku jsme prostě milovali, i pro jeho smysl pro humor. Ovšem na zkouškách! Stalo se i dobrým divadelním rituálem pohladit si pro štěstí jeho „bujarou kštici“.

B: I on, jako jeho otec a bratr, zúročil také svůj pěvecký talent v mnoha estrádních a kabaretních vystoupeních. Pamatuješ  skvělé duety s jeho ženou Milenou  v Hašlerových písničkách…

M: Ovšem divadlo nedělají jen herci, ale i spousta lidí v zákulisí , které není vidět. Zvukaři, osvětlovači, kulisáci, ti, co vytvářejí scénu, inspicienti , nápovědy…

K skvělým technikům patřil nesporně  Jirka Adam (1947- 2007). Byl také dlouho obětavým správcem budovy Radnice. Ve své dílně na půdě Radnice trávil spoustu volného času, pečoval o kulisy, vytvářel  a opravoval vše potřebné pro chod našeho divadla. Staral se i o zdárný průběh všech plesů a kulturních akcí na Radnici.