Milí přátelé bakovského ochotnického divadla!

Vracíme se po prázdninové pauze s naším vzpomínáním na bývalé ochotníky.

Obě jsme se dohodly, že nechceme ochudit dovolenkáře o další díl naší série a dopřejeme jim chvíle letního volna. Nakonec i my jsme si taky rády po předchozích dílech a po přípravě „DIVADELNÍ VÝSTAVY“, trochu “odfrkly” a zalenošily.

Podle abecedy jsou dnes na řadě písmena P a R.

Václav Pěnkava (1940-2018). Jedna z velkých osobností našeho divadla. Byl velmi dobrý herec i režisér

B: Vzpomínám na mnoho jeho rolí, na jeho Sarku Farku loupežníka v Hrátkách s čertem,, soudce v Nebi na zemi, Juliana v Nejkrásnější válce, mého otce v Lumpacivagabundus, právníka Mezí nebem a zemí, v Hrobce s vyhlídkou, Thomb’s Family, v Rejžákovi z Prahy, ve hře Klíč pro dva…

M: To jsou ale všechno novější hry, ale on už vystupoval od padesátých let – připomeňme např., hry Paní ministrová, Babička je formát, Těžká Barbora, Selská láska. Já jsem se s ním poprvé setkala jako Hanička v Lucerně, kde hrál skvěle vodníka Michala. Pamatuji se, jak se válel v roli po jevišti a vypadly mu z kapsy cigarety. Bylo to ke všemu ještě představení pro děti, takže školní mládež to pobavilo.

B: Často si vzpomínám, jak před představením znervózňoval herce – trémisty vyprávěním vtipu, někteří to nelibě nesli a posílali ho kamsi.

M: Jako režisér byl skvělý. Hýřil nápady, byl vždy dobře připravený, na herce náročný, ale hezky se s ním pracovalo. Jen připomeňme jeho režii Strakonického dudáka,

Loupežníka, Věno slečny Laury, Meridian, Až překročíš ten potok, Amnestii a další 

B: A obě můžeme říci, že nás vlastně pro bakovské divadlo objevil.

Do posledních chvil s námi hrál, jezdil na divadelní zájezdy a mnohdy přispěl dobrou radou.

M: Já jsem vedla pionýrský divadelní kroužek, kde on působil jako režisér, pomáhala nám i jeho žena Miluška. Za všechny inscenace jmenujme například Hry a nehry, Královna Koloběžka I., Cesta kolem světa za 80 dní. Zúčastnili jsme se dvakrát Celostátní přehlídky her pro děti a mládež.

Prostě na Vaška, na Mistra, jak jsme mu přezdívali, nelze zapomenout.

B: Bohužel,  už můžeme jen vzpomínat na dalšího ochotníka od písmene P, a tím je František Ponocný (1945-2022). Byl hercem malých rolí, ale aktivně se zúčastňoval všech našich akcí. Pomáhal ochotně se scénou i s organizačními záležitostmi. Objevil se ve hrách Poprask na laguně, Strakonický dudák, Lumpacivagabundus a dalších.

M: A byl to skvělý parťák.

B: Tady musíme vzpomenout i na Jiřího Procházku /1958-2000/, který nás opustil jako velmi mladý. Rozuměl skvěle zvukové technice a po této stránce byl pro nás velkým přínosem.

M. Byl to schopný a veselý kluk.

B: A od písmene R tu máme další velkou ochotníci Kristinu Rejnartovou (1897-1979). Ale to je, Magdo, na tobě, já ji pamatuju už jen jako uvaděčku, v pláštíku a bílém límečku, v místním kině.

M: Já si na ni pamatuji z osobních návštěv s rodiči u ní doma, ale hrát jsem ji, bohužel, moc neviděla. V kronikách jsou záznamy i fotografie z mnoha jejích rolí ve hrách jako je Babička je formát, Selská láska, Jak přišla basa do nebe, Tři bílé šípy, Černá vlajka a mnoha dalších …

B: A to je pro tento díl všechno! Těšíme se na další vzpomínání.

M: A vy jistě taky.

B: Jsi si tím jistá?

Vaše Magda a Bobina