Vážení čtenáři, je tu další část našeho společného vzpomínání na členy Divadelního spolku Tyl v Bakově, kteří nás v minulosti bavili svými výkony na jevišti, či se technicky nebo jinak podíleli na realizaci divadelních představení a už naši dnešní činnost mohou sledovat jen z nebeských výšin.

Obě, tedy Magda Melicharová a Vlasta Bobková, alias Bobina, si neklademe za cíl předložit Vám nějaká encyklopedická fakta. Prostě se snažíme jen vzpomínat

B: Dnes budeme vzpomínat na ochotníky od písmene L a M. A já si myslím, Magdo, že chvíli mohu tohle naše vzpomínání vést jako rozhovor s Tebou.

Tvůj tatínek Livora Otakar (1914–1997), dlouholetý učitel bakovské základní školy. Jaký vztah měl k ochotnickému divadlu?

M: Tatínek dlouho působil jako předseda Osvětové Besedy (OB) v Bakově, pod jehož hlavičkou fungoval po válce i náš ochotnický soubor jako Divadelní Odbor Tyl. Skvěle zpíval, byl členem pěveckého sboru Slavoj, i našeho spolku. Hrával takřikajíc „v davu“, a hlavně vypomáhal svým hlasem v pěveckých partiích. Jezdíval s námi i jako předseda OB na různé zájezdy.

B: A já ještě dodám, že právě na divadelních zájezdech mě překvapilo, jak byl vtipný a jak nás vždy pobavil i svým vystoupením typu „slepý houslista“, či svým předzpěvováním „Paní kuchařky“.

B: Skvělým hercem i režisérem byl i Tvůj bratr Petr Livora (1945-2018).

M: Máš pravdu. Pamatuju se na jeho skvělou režii Sňatkové podvodnice. Jinak v paměti diváků určitě zůstane spousta skvělých rolí – v Robinsonce, v Loupežníku, Amnestii, Meridiánu, Slaměném klobouku, v Treperendách, ve hře Až přeskočíš ten potok, Nejkrásnější válka, Tři v tom a Podskalák. Skvěle zahrál poustevníka v Hrátkách s čertem, učitele Zajíčka v Lucerně. Mimochodem – v Lucerně jako učitelský pomocník Zajíček nesl Prosebnou supliku vrchnosti a když mi ji chtěl jako Haničce ukázat, vyhrnul se mu rukáv a rozsvítily se jeho pěkné náramkové hodinky. To mu tehdá rejža dal…

B: Já jsem sama několikrát zúročila i jeho herecké rady.

A mnohokrát jsem byla unešena i jeho hrou na klavír a znalostí Ježkovy hudby a písniček Voskovce a Wericha.

M: Ano, byl skvělým hercem, pianistou, ale i kreslířem. Škoda jen, že se stává, že se člověk ve svém životě setká s nějakým tím zlým démonem… Ale vzpomínejme v dobrém.

B: Když jsme u písmene M, vzpomínáme, bohužel, už i na Tvého manžela MUDr. Stanislava Melichara (1950-2021).

M: Se Standou jsme se seznámili, když studoval medicínu. Později za mnou dojížděl do Bakova i na zkoušky. Pomáhal s technikou, byl šikovný u zvučení, u světel, pomáhal s realizací scény.

B: Ano, z tohoto období se pamatuji, že jednou v tuhé zimě za Tebou přijel na zkoušku na svém motocyklu, kterému říkal „splašené trubky“ a byl od hlavy až k patě ojíněný, vousy samý rampouch a na Radnici rozmrzával.

A jak se z něho stal herec?

M: Vzpomínáš na přehlídku v Žebráku? Hráli jsme tam Strakonického dudáka, nabitý sál čekal, začala hudba a opona nic, nešla otevřít. Všichni už v kostýmech a nalíčení. A tak byl vyslán Standa před oponu. A on jasně, stručně a vtipně omluvil a vysvětlil zdržení.

B: A režisérům bylo jasno. Bude taky hrát!

M: Přesně tak. A hned se objevil jako Herr Nestroy v Lumpacivagabundus, ve hře Amnestie, Poprask na laguně, Až přeskočíš ten potok, zazářil jako Beliál v Hrátkách s čertem, Podskalákovi, hrál v Rejžákovi z Prahy, ve hře Otcové se rodí ve skříních, a ve druhém nastudování Nejkrásnější války i skvěle zpíval jako radní.

B: Já musím ještě připomenout, že mnohým z nás byl i lékařským poradcem. Díky jeho profesi odborného očního lékaře byl zrak našich ochotníků ve skvělém stavu. A nejednou využili jeho širokých medicínských znalostí i mnozí profesionálové vystupující na našem jevišti.

M: Ach jo. No, s mojí rodinou bychom snad už skončili. Je tady ještě jedno významné „ochotnické“ jméno od M. Melich Slavomír (1903-1973).

B: Pokud vím, hrával už v předválečném období i v baráčnických inscenacích. Režíroval i slavnou inscenaci Vojnarky v roce 1962 s Jaroslavem Vojtou v hlavní roli.

M: Především účinkoval v mnoha inscenacích – Lucerna, Jepe z vršku, Kaviár nebo čočka, Slaměný klobouk, Babička je formát, Sylva, Příliš Štědrý večer, Těžká Barbora, Ostře sledované vlaky, v kabaretu Šantán s červenou lucernou a dalších.

B: A on byl i něco jako správce divadelního sálu, pokud vím …

M: Tehdá se na Radnici topilo ve velkých kamnech, takže v zimě dělal topiče. Ale hlavně se staral o herecký fundus, tedy o kostýmy a rekvizity. A byl na tyhle věci jako „ostříž“, jak se říká. Všechno muselo být na svém místě, a hlavně se to tam muselo přesně vracet …

B: A já chci připomenout ještě jednoho ochotníka, který ztvárňoval menší role, ale vždy s nadšením a srdečnou horlivostí, a který nás taky opustil dost předčasně, Jirku Müllera (1953-2008).

Snad největší role jeho byla „Dottore“ ve hře Tři v tom, hrál i zpíval v Nejkrásnější válce, ve hře Lumpacivagabundus, A jitra jsou zde tichá, v Hrátkách s čertem a jiných. Zároveň i v těchto hrách zajištoval přestavbu scén, či dělal inspicienta.

M: Pokud mne paměť neklame, na další jména bych si už od písmene L a M nepamatovala. Jestli se nějaká ve Vašich myslích, čtenáři, najdou, odpusťte nám, že jsme se o nich my dvě nezmínily.

B: A na shledanou příště.

Vaše Magda a Bobina