Letní hraní bylo..
… bylo opět výživné a dobrodružné!
Letní prázdniny nám bez mrknutí oka, prostě jen tak, skončily. Čím jsem starší tím rychleji mi ty prázdniny utečou, co Vám? Máte také pocit, že včera byl první červenec a dnes už je prvního září? Přemýšlel jsem čím to je… a kromě toho, že nemusím vozit synátory do školy, ze školy, na kroužky a z kroužků, jenom rozvoz na rande a zpátky mi zůstává, jsem zjistil, že to bude intenzitou prožívaného času.
Intenzivně si užívat dovolenou, intenzivně si užívat slunné počasí, intenzivně si užívat volnočasové aktivity, intenzivně si užívat malinko jiný pracovní režim, intenzivně si užívat divadlo.
A úplně nejlepší je si intenzivně užívat i ty věci, které nejsou úplně veselé. Potom Vám bude krásně a intenzivně utíkat vlastně úplně všechno.
Za námi je letní hraní. Naše letní hraní má také svůj vývoj. Kdysi jsme venku hrát nechtěli, prostě nám to přišlo jako nevhodné prostředí pro divadlo. Diváci si chodí pro pití, pak ho dokonce konzumují, není úplná tma, fouká vítr, hmyz si nevybírá mezi diváky a herci, psi volně pobíhají hledištěm i jevištěm, herci musí hrát nahlas… a postupně zjišťujeme, že je fajn, že si diváci dojdou pro pití a je jim dobře, že je fajn, že není úplná tma, protože dobře vidíte na dobře se bavící diváky. Líbí se nám, že nám během hraní vzlétnou kulisy a my můžeme zařadit nějakou tu improvizaci, i s hmyzem se dá užít veliká legrace, když vám na jeviště lítají sršně a vy nemáte jinou možnost, než to přiznat, sundat botu a toho vetřelce připlácnout na dveře. Pes, který jde zachránit herce, kterého druhý skolil při sehrané bitce vám prostě zvedne náladu… jenom to řvaní na diváky je takové vyčerpávající.
Samostatnou kapitolou venkovního hraní je počasí. Letošní první venku bylo 18.6. v Korytech a vedro bylo, že jsme byli propocení ještě před představením. Druhé venkovní hraní mělo být o týden později na Všeni. Ten den se v pět odpoledne zatáhlo a pršelo a pršelo a pršelo, takže jsme ani nevyrazili z Bakova.
Na konci prázdnin jsme se těšili na Hrnčířský dvůr ve Zvířeticích, kdy bylo celý den vedro na padnutí. Sešli jsme se, scénu postavili, hauptková herečka oznámila, že v paruce rozhodně nehraje, protože se potí i ve vlastních vlasech. Těsně před začátkem pořadatel rozhodl roztáhnout střechu nad diváky, co kdyby… a ono opravdu to „co kdyby“ přišlo. Už začátek probíhal za průtrže mračen, voda nebyl problém, zatím… Hlavní problém byla ta plachta nad diváky, kvůli bubnování vody neslyšeli vůbec nic, to by neuřval nikdo. Dali jsme po deseti minutách desetiminutovou přestávku, trochu přestalo, tak jsme na pět minut zkusili pokračovat a skončili. Co vám budu povídat, pak už jsme po Dvoře lítali jenom v trenclích, protože pět vteřin na dešti a byli jste durch. Diváci neodešli, nemohli, protože pod stanem jim bylo fajn a prý se dobře bavili našim polonahým stěhováním kulis do sucha.
3.9. jsme podnikli druhý pokus o Všeň. A co myslíte? KLAPLO TO! Pravda je, že v červnu by asi nebyla po západu slunce taková kosa, teda divákům, nám pod světly bylo hezky. Bylo nám hezky hlavně kvůli skvělému publiku, které se evidentně velmi dobře bavilo. Takže my to zkusíme zase v červnu!
Skóre našeho letního venkovního hraní je nakonec 2:2. Neeeeeee, je to 3:1! Jenom červnová Všeň nebyla vůbec. Zvířetice byly zážitek pro nás i pro diváky!
My se tedy přesuneme zpátky do divadelních sálů, zpátky do kamenných divadel, zpátky na podia kulturáků a hospod. Čeká nás podzimní sezona, kterou rozjedeme už 16. září na domovské scéně!
Prázdniny skončily, ať žije podzim!:-)
