Vážení diváci, máme tu další část našeho společného vzpomínání na členy Divadelního spolku Tyl v Bakově, kteří nás v minulosti bavili svými výkony na jevišti, či se technicky, neb jinak podíleli na realizaci divadelních představení a kteří už naši dnešní činnost mohou sledovat jen z nebeských výšin.

Obě, tedy Magda Melicharová a já, Vlasta Bobková alias Bobina, si neklademe za cíl předložit Vám nějaká encyklopedická fakta. Prostě se snažíme jen volně vzpomínat.

A dnes už tu máme poslední písmena abecedy

Začneme písmenem “S”.

M: Já si vzpomínám na paní Hanu Samešovou (1934 – 1971).

Na jevišti jsem se s ní sice nesetkala, ale pamatuji si ji jako divák, když excelovala ve hře „Kaviár nebo čočka”. V kronice jsme se dočetla, že hrála i ve hře „Jeppe z vršku” (z té je i naše foto) a v „Těžké Barboře”.

B: Bohužel, odešla z tohoto světa velmi mladá a už zůstalo její místo na bakovském jevišti prázdné.

M: Není malých rolí, to potvrzoval pan Jaroslav Sedláček (1899 – 1972). Byl nadšeným ochotníkem, podporovaný svou všudypřítomnou manželkou Ludmilou.

B: K němu se váže slavný přebrept „Skočte pro skočníka”, a ve snaze opravit to na četníka opět z jeho úst vyšlo znovu: „Skočte pro skočníka. ”

A protože už nás taky občas potká tetička skleróza, nemůžeme si vzpomenout, ve kteréže hře to bylo.

M: A od „T” vzpomeňme nejdříve na paní Gustinku Třískovou (1908 – 1991), která hrála mně, coby Haničce, babičku v „Lucerně”.

B: A vidíš, na jevišti stála i po mém boku, když jsem začínala, a to jako cikánka ve hře „Loupežník”. Fascinoval mne vždy její sytý hlas a perfektní výslovnost. Pamatuji ji i jako divou ženu ve „Strakonickém dudáku”.

M: A nesmíme zapomenout na Václava Tylcherta (1934 – 2000). Já jsem s ním účinkovala v „Lucerně”. A taky si ho pamatuji ze hry „Charleyova teta”. Díky jeho velké a statné postavě mu velmi slušely uniformy a také v nich často hrál, a to i ve Werichově „Těžké Barboře”. Také účinkoval i ve slavné inscenaci „Slaměný klobouk”.

B: A velkým příznivcem našeho divadla a kulturním činovníkem ve městě, byl také pan Václav Vosála (1924 – 2018). Dokonce si s námi i zahrál Sultána ve „Strakonickém dudákovi” a epizodní roli ve „Sňatkové podvodníci”.

M: Nedá mi to, ale musím vzpomenout jeho výrok, jehož význam nám nikdy nevysvětlil. A teď to snad uvedu správně: „Epipetálně propulsivní”. Vyřčení tohoto výrazu mu vždy dělalo velkou radost, ale dodnes nikdo nevíme, co to znamenalo.

A když jsme u písmene “V”, ráda bych vzpomněla na sestřenici mého tatínka, Annu Volákovou (870 – 1952). Vrátila se do Bakova až v důchodovém věku a přesto zanechala významnou stopu v našem divadle. Režírovala děti i dospělé. Z představení pro děti jmenujme „Moudrou ševcovou, Robinsonku, Jolana a 8. B”. Sama hrála i v „Těžké Barboře”.

B: A náš dnešní díl ukončíme vzpomínkou milou a hlavně veselou na pana Josefa Zvolánka (data se nám nepodařilo zjistit), lesníka z Krupé. Byl nejen dobrým hercem (Amnestie, Loupežník, Až překročíš ten potok, Treperendy), ale i skvělým bavičem.

M: Při zájezdu se hrou „Treperendy”do slovenské Levice, nám každé zúčastněné ženě vyprávěl na dobrou noc svou vtipnou autorskou pohádku.

B: Já zase pamatuju na jeho humornou etudu slepého houslisty. A také nás bavil svým pohotovým veršováním celou dlouhou cestu autobusem z divadelní přehlídky v Nučicích.

M: Byl prostě skvělý.

B: Posledním písmenem abecedy je „Ž”. Od tohoto písmene však nikoho nepamatujeme.

Takže tady končí i naše vzpomínání.

Milí čtenáři, odpusťte nám, jestli už nám někde paměť vynechala. A těšíme se na setkání s našimi živými herci v bakovském divadle.

Vaše Magda a Bobina