Byly jednou dvě vesnice. Ani nevíme, kde se nacházely. Bylo-li to za devatero horami, za devatero řekami, za devatero krtinci nebo za jednou dálnicí, to věru nevíme a naší pohádce je to úplně fuk.
Důležité je, že jedna je na kopci a druhá pod kopcem.
Lidé si v těch vesnicích žili každý po svém, někdy dohromady, někdy společně, jistě se mezi sebou znali, jistě i několik párů sezdali, jejich děti se ze školy znali, společné okresní město měli, společné střediskové taky, vlastně se tam konala taková vesnická idylka…
Když tu kde se vzal, tu se vzal zlotřilý ochotnický spolek z jiného města! Pokaždé, když se objevil, a bylo to i opakovaně, nastala vřava!
Jedna vesnice chtěla, aby hrál nejprve u nich, druhá vesnice to chtěla také. Začaly se o spolek přetahovat… spolek byl tak zlotřilý, že na tu jejich přetahovanou přistoupil a opravdu sám od sebe začal hry plánovat, aby se jedna hrála pod kopcem a jedna na kopci. Ale stalo se…
Stalo se, že spolek nemohl přijet s jednou hrou na kopec. Spolek má dvě hry a nikdy nerozuměl té zvláštní přetahované a spolek je zlotřilý, jak již víme, a proto spolek na kopec nabídl hru, která se před rokem hrála pod kopcem…
Bouře, hromy, krupobití se snesly na zlotřilý spolek z kopce. A že to tedy v žádném případě, ta hra se na kopci hrát prostě nebude! Zlotřilý spolek má dát náhradní termín, nebo přijet okamžitě po říjnové premiéře hry nové, zahromovalo z kopce.

Pohádka, aby to byla opravdu pohádka, má mít dobrý konec. Má!

Zlotřilý spolek se rozhodl, že už nikdy nikomu nebude dělat blbce! A protože je to, kromě zlotřilosti, také spolek ochotnický, bude jezdit ochotně hrát tam, kde mu bude dobře. Naposledy mu bylo dobře pod kopcem a asi to tak mělo být! 😉🎭😂

Třetí zvonění a máme dneska neplánované volno! 😉