Míla Masik Předseda Masopust

ROZHOVOR

1) Co Tě vedlo ke hraní ochotnického divadla ?
2) Jak se dařilo skloubit zkoušky, hraní, zájezdová představení atd. se zaměstnáním a rodinou ?
3) Co Ti divadlo osobně přineslo ?
4) Které role Tě zaujaly a rád(a) jste je hrál(a) ?
5) Co je pro Tebe na hraní nejtěžší?

1) Divadlo jsem začal hrát na gymnáziu, do třídy a do divadelního kroužku jsem chodil s jednou dívkou, kterou jsem si potom vzal za ženu a její rodina se plně účastnila ochotnického života v Bakově, takže bylo jenom otázkou času, kdy začnu hrát divadlo v Bakově, tak jsem začal…
2) Vždycky říkám, že všechno je otázkou volby! Každý člověk má možnost volby a neomezuje ho nic, pokud se rozhodne, že ho nic omezovat v jeho volbě nebude. Abych mohl být spokojený v soukromém životě, mít rodinu, v jejímž kruhu cítím štěstí, abych mohl být úspěšný v práci, potřebuju energii, a tu mi dává divadlo. Jednoduché, že?! Takže to mám celé vlastně obráceně: nepotřebuju skloubit divadelní povinnosti se zaměstnáním, rodinou a jinými aktivitami – divadlo a vše s ním spojené je součástí toho všeho.
3) Úplně první pocit, který mám spojený s divadlem je štěstí. Cítil jsem se šťastný, když mi tchán, skvělý herec a dobrý člověk, řekl po mé premiéře u divadla, že jsem „fakt dobrej“. Potlesk diváků a samotnou radost z divadelní práce přebila tahle jedna věta „seš fakt dobrej“, od člověka, kterého jsem si vážil pro jeho talent a měl ho rád pro to, jaký byl!
A pak přicházely další věci, které se spolu s divadlem staly součástí mého života. Potlesk diváků, smysluplně vyplněný volný čas a hlavně přátelé, přátelé, se kterými v divadle jsme, pracujeme, bavíme se…
4) Mám to vyjmenovat? Nemusím, protože všechny! První v pohádce (baron – O Cecilce ze zámku a Jankovi ze mlýna) – to byla ta, kdy mně pochválil tchán; první ve hře dospělé (Soldignac – Ten, kdo utře nos), kdy už jsem byl za opravdového hráče. To už je skoro 20 let, a pořád bych to asi dal.
Moje srdcovka je role ve hře Mezi nebem a zemí, krásná role v krásné hře. Tu prostě zbožňuju!
5) Nic. Teda vlastně je tu něco. Nejtěžší je to divadlo dělat na vysoké úrovni, ale pořád z něj mít hlavně radost! To je kláda největší a životní role nás všech, kteří chceme hrát divadlo ještě hodně dlouho!