VOJTĚCH Vojtík KELLER

1) Už když jsem byl malý, bavili jsme se u nás v rodině tím, že jsme na různých rodinných oslavách a sešlostech vymýšleli a hráli scénky. Všichni jsme se tím skvěle bavili a asi tam jsem si vyzkoušel hraní poprvé.

Moje maminka pak začala hrát v ochotnickém divadle Poezie Jarky Jenčíkové, jehož herecký soubor tvoří (včetně mé maminky) tři ženy. Do jedné ze svých her potřebovaly obsadit maličkou roli číšníka, vzpomněli si na mě, a tím začala moje kariéra ochotnického herce.

Do bakovského spolku Tyl jsem nastoupil v roce 2016. Tu skvělou nabídku jsem dostal potom, co mě jeho členové viděli v roli právě onoho číšníka.

2) S tím nemám problém. Termíny zkoušek a představení jsou dány a já je beru jako samozřejmost, hotovou věc. Navíc termíny představení si domlouváme všichni společně dlouho dopředu, aby každý z nás mohl.

3) Hraní divadla je pro mě relaxací a uvolněním. Přináší mi radost. Radost z hraní, radost ze ztvárnění role, radost z toho, když se představení divákům líbí a když na ně zapůsobí. V neposlední řadě jsem v bakovském souboru nalezl partu skvělých a úžasných přátel, veselých a laskavých, se kterými se rád vídám.

4) V divadelním spolku Tyl jsem hrál zatím pouze dvě role: Andrewa Suttona ve hře Modré z nebe a Eddieho Nicholse ve hře Sex na vlnách. Obě role mě zaujaly hned po prvním přečtení scénáře a velmi mě baví je hrát.

5) Nejtěžší (ale zároveň nejkrásnější, když se to povede) je pro mě správné vcítění se a pojetí dané postavy. Protože pak člověk hraje více opravdově, a ne jen povrchně.